Jak ovlivňuje naše reakce fakt, že nemáme pořádek ve financích?
Vytváří to neklid, nespokojenost a stres, protože nám mozek neustále někde na pozadí vysílá signály, že nemáme věci pod kontrolou. I když o tom nemluvíme, bude se to promítat do našeho prožívání, můžeme být podráždění a přecitlivělí. Pokud se rozhodneme získat kontrolu nad svými výdaji, pozitivně se to projeví na našich reakcích. Jsme mnohem klidnější a svobodněji se rozhodujeme. Pokud se nám to nedaří, nastoupí bezmoc a frustrace.
Dá se říci kdo je v řízení domácího rozpočtu lepší? Muži nebo ženy?
Velký podíl na tom mají návyky, které jsme získali od rodičů. Tak ženy, tak muži vědí dobře řídit finance a držet rozpočet pevně v rukou. Ve vztahu to závisí na vzájemné dohody a zejména dodržování pravidel, které si oba partneři společně stanovili.
Kdy je správný čas začít myslet i na horší časy?
Pomyslná polovina života nám signalizuje, že zbylá životní cesta přinese i situace, kdy nám budou docházet síly, zdroje a budeme potřebovat čerpat ze zásob, které jsme si je předtím vytvořili. Vztah k penězům se však buduje od dětství. S nástupem do školy má mít dítě kapesní a rozumět tomu, že peníze se jen tak někde neobjeví samy od sebe. Čím dříve se naučíme s penězi hospodařit, tím spíše víme za to převzít odpovědnost a chovat se uvědoměle. Před dovršením dospělosti se nám hodí konkrétní představa, jak si chceme vydělávat na své životní potřeby a nároky.
Čili vědět co si za peníze, které vyděláme, vůbec můžeme dovolit …
Ano, protože nakládání s financemi je dovednost, kterou si osvojujeme průběžně zkušenostmi. Děti potřebují zjistit, že něco, po čem velmi touží, nedostanou automaticky a něco možná nikdy. Potřebují vědět, že na některé věci se čeká. Jen když zažijeme dobře vytyčené hranice v dětství, víme si je určovat později i sami, což nás chrání před neuváženým chováním.
Vědí lidé s nižšími příjmy s penězi lépe hospodařit?
Je předpoklad, že člověk, který vydělává méně, má dobře rozvržen rozpočet a má přehled ve všech výdajích. Zakrývá se takovou peřinou, na jakou má. No zároveň se stává, že lidé s menší finanční svobodou jsou náchylní „vypomáhat si“ půjčkami, abys zvýšili standard. Nechtějí čekat a překračují hranice toho, co si mohou dovolit. Je to zrádné, neboť právě takové chování vede ke ztrátě kontroly nad financemi. Pokud nevíme jak na to, můžeme využít rady kvalifikovaných odborníků, jak dobře šetřit a zúročovat příjmy. Následně nám to umožní získat to, po čem toužíme bez ohrožení ztráty kontroly.
Jak konkrétně se problémy s hospodařením projevují na partnerských vztazích?
Z praxe víme, že může jít o tzv. zástupný problém. Znamená to, že partneři prvoplánově neřeknou, že jejich problém spočívá v penězích. Nicméně když zkoumáme, proč jsou při konfliktech vůči sobě nevraživí nebo si přestali důvěřovat a ztratili vůči sobě úctu, často se dostaneme právě k tématu peněz. Vztah k penězům se totiž promítá do způsobu života, návyků, rozhodování, postojů …
Kdy nastává tedy problém, který může reálně vyústit do rozpadu vztahu?
Když partneři nemají naplněné své očekávání a nemluví o nich, tak jsou z toho konflikty, obviňování a neshody. Soužití se vyhrotí, když jeden z partnerů porušuje pravidla hospodaření například tím, že je márnotratnejší. Přestože se tato vlastnost zpravidla připisuje ženám, nemusí to tak být. Na druhé straně jsou situace, kdy je žena finančně závislá od muže, například na mateřské dovolené. Pocit, že si musí ptát peníze, snižuje její sebehodnoty a sebejistotu. Zažívám i případy, kdy muži používají peníze jako nástroj moci a vyhovuje jim, aby byla od nich žena závislá a mohli ji díky tomu ovládat. Peníze mají velký vliv na harmonii a klid v soužití – pokud to pro ně skřípe, otřásá to stabilitou vztahu. Bez otevřených rozhovorů a identifikace vzájemných základních potřeb, kam patří i finanční zajištění, nelze udržovat vztah v dobré kondici.
Co mohou způsobit tyto finanční nedorozumění ve vztahu?
Jelikož se naruší důvěra, ze vztahu se vytratí úcta a respekt. Pak nastává takový zvláštní druh soupeření kdo z koho. Do vztahu se totiž dostal rušivý prvek, který nenápadně vyrábí „erozi“ stability, kdy se partneři na sebe nemohou spolehnout. Zároveň nastává obranné chování vedoucí k únikovým tendencím, kdy si partneři řeknou, že to raději vyřeší bez toho druhého. V tom je již signál, že nastává krizový stav.
JANETTE ŠIMKOVÁ
Odbornice na partnerské vztahy a osobní rozvoj, lektorka a mentorka. Je autorkou několika knih.
